Kaple sv. Barbory

Stavba kaple byla realizována v letech 1860 — 1863 a pod dohledem Karla Schmidta ji provedli Klement Zástěra, Matěj Rejsek a Franz Katzmayer. Profesor vídeňské techniky Wilhelm Doderer pojal tuto kapli jako baziliku. Vnitřní výzdobu kostela provedli vídeňští malíři Karel Jobst, Karel Gaylmg a sochař Josef Leimer. Slavnostní otevření kaple se konalo 4. října 1863 za účasti všech důstojníků a chovanců školy. Osobně kapli otevřel velitel Dělostřelecké akademie, generálmajor Augustin rytíř ze Schmid.

Kostel je budován v románském slohu a v minulosti oplýval bohatými kamennými i řezbářskými ozdobami, které jsou patrné i dnes. Kaple se dělí se na tři lodě se 24 barevnými okny ve střední lodi. Z důvodu havarijní situace všakbyla okna v polovině 80. let vyměněna za nová a kaple byla nově omítnutá do nynější podoby. Tento zásah do architektury byl sice z historického hlediska poměrně drsný, avšak stavba se tím zachránila. Uvnitř kaple se nacházel oltář s matkou na skle, představující sv. Barboru jako pannu mučednici. Mezi oltáři se nacházely ze dřeva vyřezávané sochy sv. Michala, sv. Jiří, Sv. Alžběty a sv. Kateřiny. K oltáři vedlo 18 schodů, dosud zachovaných. Oltář, oratoria, kazatelna a obložení varhan (to vše, bylo počátkem 50. let postupně odvezeno) byly vyrobeny z dubového dřeva podle nákresů profesora Doderera.. Do začátku 50. let také kaple sloužila svému účelu, poté se, díky změně režimu, začal uplatňovat jiný systém výchovy vojáků.

Dnes je kaple využívána ke koncertům, svatbám, křtům a jiným slavnostním událostem