Nádražní budova v Teplicích nad Bečvou

Funkcionalistická budova železniční stanice Teplice nad Bečvou je významným příkladem průmyslové architektury z první poloviny 20. století. Je postavená podle projektu Miloše Fikra a pražského architekta Josefa Dandy, který byl tehdy zaměstnaný na ředitelství železnic v Olomouci a patřil k nejvýznamnějším odborníkům na železniční architekturu v naší republice.

Výpravní budova byla postavená do svahu náspu železniční tratě v letech 1938 a 1939 hranickým stavitelem Josefem Vostřezem. Jedná se o stavbu s plochou střechou, která byla realizována jako vyzdívaný železobetonový skelet. Výtvarně byla budova nádraží rovnocennou součástí kvalitní architektury blízkých lázní Teplice nad Bečvou. V přízemí byla vstupní hala, osobní pokladny, úschovna zavazadel a bufet, který byl otevřený k půlkruhové terase. První patro bylo v úrovni kolejiště a v něm byla čekárna, služební místnost, záchody a byt přednosty stanice. Železobetonový vyzdívaný skelet umožnil prolomení velkých prosklených ploch hlavně v opakovaném motivu prosklených nároží, svírajících terasu s bufetem. Tento motiv „otevřené náruče“ byl opakovaně užíván jak v celkovém řešení, tak v detailech. Dispoziční promyšlenost projektu se také promítala i v řešení krytých nástupišť. Stavba je památkově chráněna od 17. 4. 1991.

V prostorách někdejší vstupní haly, osobní pokladny a úschovny zavazadel zřídilo město Hranice infocentrum. Tento počin má dva cíle. Prvním je zviditelnit a zpropagovat jedinečný světový unikát – Hranickou propast, která je s celkovou naměřenou hloubkou 519,5 metrů (2022) nejhlubší propastí České republiky. Zároveň je díky rekordní hloubce vody 450 metrů nejhlubší zatopenou propastí světa. Jejího dna přitom stále není dosaženo. Druhým cílem bylo oživit chátrající kulturní památku, kterou je budova Českých drah.